Dagmar Pecková ve videorozhovoru: Film Maria je emocionální mistrovské dílo

Již ve čtvrtek 9. ledna dorazí do českých kin snímek Maria s držitelkou Ceny Akademie Angelinou Jolie v hlavní roli legendární operní divy Marie Callas, jedné z nejikoničtějších a nejuznávanějších osobností 20. století.

Film Maria chilského režiséra Pabla Larraína (Jackie, Princenza D.) je intimním pohledem do duše ženy, jejíž hlas i osobnost zůstávají nadčasové a inspirativní.

Slavná česká mezzosopranistka Dagmar Pecková, která měla možnost detailně poznat životní příběh operní legendy, v rozhovoru říká: "Je to film, který vás chytne za srdce. Je obrovsky pravdivý, emocionální a myslím si, že by to měla vidět nejenom každá zpěvačka, ale každý člověk, aby pochopil, co umělci jakožto lidská bytost na jevišti prožíváme a jak to může být duševně sžírající, když náš hlas najednou ztrácí podstatu."

Pecková vyzdvihla i herecký výkon hlavní herečky Angeliny Jolie.

"Nikdo se nemůže přirovnat k Marii Callas, ale Angelina byla fenomenální. Vystihla přesně momenty, kdy se člověk strašně snaží, aby hlas dostal zpátky do největšího lesku, ale ono už to nejde. Kdy umělec ztrácí půdu pod nohama vlastně už jenom tím, pro co žil. To je strašně poučné, poutavé, ale také smutné. A to si myslím, že Angelina vystihla i se svým hlasovým projevem velmi dobře," dodala Pecková.

Do českých kin se snímek Maria dostane 9. 1. 2025 v titulkované verzi. Distributorem je společnost Bioscop.

Maria Callas byla jednou z největších operních zpěvaček 20. století. Tato americko-řecká sopranistka získala uznání kritiky a celosvětový obdiv, když se jí podařilo z nelehké životní situace proniknout až na nejprestižnější operní scény světa v 50. a 60. letech. Byla ikonou, známou jako "La Callas" nebo "La Divina" ("božská"), a proslula svým ohromujícím hlasem, technickou dovedností a neuvěřitelnou vášní, kterou vkládala do každé své role.

Maria Callas se narodila 2. prosince 1923 v New Yorku řeckým přistěhovalcům. Ve třinácti letech se Maria vrátila do Athén se svou matkou a sestrou a nastoupila jako sopranistka na Aténskou konzervatoř pod vedením operní pěvkyně Elviry de Hidalgo. V sedmnácti letech debutovala v Královské opeře v Athénách. Jen o rok později získala v Královské opeře v Athénách titulní roli, tentokrát v inscenaci Pucciniho Toscy, kde ztvárnila římskou primadonu 19. století, jejíž tragický osud je zpečetěn mocným mužem, který po ní touží. Právě tato role se pro Callas stala ikonickou a provázela ji po většinu její kariéry.

Povzbuzená svým brzkým úspěchem se Callas přihlásila na konkurz v prestižní Metropolitní opeře v New Yorku, kde jí nabídli kontrakt na vedlejší role. Tuto nabídku však odmítla, protože pozici považovala za podřadnou. Místo toho se přestěhovala do Itálie, kde roku 1947 vystoupila v opeře La Gioconda v aréně ve Veroně. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, zámožným průmyslníkem Giovannim Meneghinim, za kterého se provdala v roce 1949. Téhož roku zazářila Callas v průlomové roli Elviry v opeře Puritáni ve slavném divadle La Fenice v Benátkách.

Jak Callas cestovala po světě, její pověst a postavení rostly s každým vystoupením. V roce 1952 debutovala v Covent Garden v Belliniho opeře Norma. O dva roky později vystoupila Callas v roli Normy v Lyric Opera v Chicagu, čímž debutovala na americké scéně.

V roce 1955 se vrátila do Evropy a předvedla zásadní výkon v kariéře jako Verdiho tragická hrdinka Violetta v La traviatě v milánské La Scale. Následující rok konečně debutovala jako Norma v Metropolitní opeře v New Yorku.

Callas byla pověstná svou vysokou profesionalitou a nekompromisními nároky, což často vedlo k problémům a mělo dopad i na její zdraví. Její hlas začal ztrácet jistotu ještě předtím, než oslavila čtyřicítku, tedy v období, kdy jsou sopranistky obvykle na vrcholu kariéry. Ačkoli není zcela jasné, co bylo příčinou úbytku její hlasové kondice, mnozí to připisovali jejímu výraznému úbytku váhy v té době, což přilákalo pozornost médií. Kvůli zhoršujícímu se zdraví začala Callas své koncerty častěji rušit, což vyvolalo další vlnu kritiky. Nicméně, když vystoupila, dokázala stále přinášet výjimečné výkony, než v 60. letech definitivně ukončila kariéru. Sama o svém přístupu k práci řekla: "Budu vždycky tak náročná, jak bude třeba, abych dosáhla toho nejlepšího."

Ve věku 41 let se Callas naposledy objevila na operním jevišti 5. července 1965 v roli Toscy v londýnské Covent Garden. Poté, co se v roce 1959 rozešla se svým manželem, navázala vášnivý milostný vztah s lodním magnátem Aristotelem Onassisem. Callas se nadále účastnila koncertních turné, zazářila ve filmu Medea od Piera Paola Pasoliniho v roce 1969 a vedla mistrovské kurzy na Juilliard School. V polovině 70. let se přestěhovala do Paříže, kde se postupně stáhla z veřejného života.

Zemřela 16. září 1977 na náhlý infarkt ve věku 53 let.

TZ

Maria (Maria)

Itálie, Německo, Chile, USA, 2024, drama, životopisný, 124 minut, nepřístupný do 15 let

Režie: Pablo Larraín. Scénář: Steven Knight. Kamera: Edward Lachman. Střih: Sofía Subercaseaux. Výprava: Guy Hendrix Dyas. Kostýmy: Massimo Cantini Parrini. Casting: Maurilio Mangano, Katalin Baranyi, Sofia Dimopoulou, Mathilde Snodgrass. Producenti: Jonas Dornbach, Janine Jackowski, Juan de Dios Larraín, Pablo Larraín, Lorenzo Mieli.

Hrají: Angelina Jolie: Maria Callas. Kodi Smit-McPhee: Mandrax, Valeria Golino: Yakinthi Callas. Alba Rohrwacher: Bruna Lupoli. Haluk Bilginer: Aristoteles Onassis. Pierfrancesco Favino: Ferruccio Mezzadri. Caspar Phillipson: JFK. Aggelina Papadopoulou: mladá Callas - 1940. Paul Spera: Ronald. Vincent Macaigne: doktor Fontainebleau. Christina Aloneftis: mladá Callas - 1947.